Organizace hry a Pomůcky

Organizace hry

Pro hraní budete potřebovat klidné místo, kde vás nebude nikdo moc rušit a kde nebudete hrou rušit nikoho okolo. Ideální je hrát u někoho doma nebo na chatě, ale stejně tak se dá hrát i v čajovnách, kavárnách nebo i v některých restauracích, zejména, pokud si můžete zarezervovat odlehlejší stůl nebo salonek. V mnoha městech existují specializované herny deskových her, kde si můžete zamluvit stůl, dostanete k tomu občerstvení a ještě si můžete rovnou koupit různé herní pomůcky.

Ať už budete hrát kdekoliv, budete potřebovat pohodlné místo na sezení pro všechny hráče a hodí se mít i větší stůl. Silně vyprávěcí hry lze hrát i bez velkého stolu, ale obvykle chceš mít místo k odložení karty postavy, této příručky, skleničky a dalších věcí a k házení kostek.

Různé skupiny preferují různá uspořádání prostoru. PH sedí zpravidla v čele stolu (kde má soukromí na své poznámky, tajné mapy atp.) nebo co nejblíže středu skupiny (kde má ke všem stejně daleko). Většina skupin sedí ráda přímo u stolu, ale hráči hrající s důrazem na atmosférické vyprávění mnohdy preferují pohodlné gauče a křesla i za cenu toho, že se ke stolu musí občas natáhnout.

I když jádro hraní JaD spočívá ve fantazii a vyprávěném herním obsahu, mnoho prvků ve vašem okolí může prožitek ze hry posilovat nebo kazit. Jde mimo jiné o míru osvětlení (od jasného přes tlumené až po hraní při svíčkách), o hudbu (její přítomnost či hlasitost), případně i o výzdobu.

Pro hraní JaD je potřeba mít dostatek času. Většina skupin preferuje hrát nejméně tři hodiny, aby se stihly do hry pořádně „ponořit" a odehrát ucelený kus příběhu. Je dobré počítat s tím, že před hrou „ztratíte" nějaký čas běžným povídáním. Při delším herním sezení je dobré počítat s pauzami, nicméně pokud to není nutné, je lepší je neplánovat napevno a nechat vyplynout ze hry (pauza uprostřed napjaté akční scény nemusí úplně potěšit).

Pokud organizuješ online hru (přes videokonferenci), podívej se na rady k online hraní zařazené na konci této kapitoly.

Začátky, pauzy a konce herních sezení

Začátek herního sezení obvykle neznamená začátek samotné hry – nějaký čas vždy padne na přátelské povídání popř. organizaci věcí okolo. Nesnaž se to potlačit – s kamarády si máte co říct a je lepší říct si to před hrou, než pak ze hry vystupovat a přerušovat ji náhodnými sděleními. Začátek samotného hraní je dobré jasně vymezit – obvykle ho oznámí PH, ale můžete k tomu používat i hudební herní znělku, zaklepání, zazvonění zvonkem atp.

Zkraje sezení je vždy dobré zopakovat nejdůležitější události předchozí hry. Nemusí být na škodu říct i co plánujete dané sezení dělat nebo co byste rádi viděli, aby se při sezení odehrálo.

V průběhu hry se vyplatí udělat sem tam nějakou pauzu. Kolik a jak dlouhých se liší podle chuti a délky herních sezení – pro 4–8hodinové hry doporučujeme jednu až tři pauzy na 10–15 minut. Pomůže vás to všechny udržet čerstvé a soustředěné. Na druhou stranu, pokud jsou všichni ponoření do hry, je zbytečné na pauzu tlačit.

Hru je dobré ukončit s rezervou před koncem sezení a zbylý čas věnovat organizaci ostatních věcí okolo ní. Zejména se vyplatí věnovat čas zpětné vazbě – hlavně v pozitivním duchu: co se komu líbilo, co by preferoval do příště rozvinout nebo vidět znovu atp. Kritická zpětná vazba je také důležitá, ale bývá lepší řešit ji až později mezi sezeními s chladnější hlavou. Kromě toho si můžete případně domluvit, kdo co udělá do příště (napíše alespoň stručný zápis nebo najde vhodné obrázky atp.) a potvrdit si termín dalšího hraní.

Na konci hry nebo mezi sezeními je dobré se mezi sebou domluvit a případně říct PH, zda chcete dělat nějaké zásadní příběhové „změny směru" nebo chystáte něco jiného, co by mohlo ovlivnit přípravu PH na další sezení. To může být jak rozhodnutí věnovat se jiné příběhové lince než doposud, tak i věci, které vyžadují více přípravy a rozmyšlení, jako například vrhnutí se do bitvy nebo podniknutí Výpravy (viz 8. kapitola: Hraní hry, Výpravy, strana 261). S výjimkou nadšených a nadaných improvizátorů nebývá většina PH nadšená, když se podobné věci dozví až na začátku dalšího sezení – nebo dokonce až v jeho průběhu (i když i to lze řešit a v této knize k tomu nalezneš vše potřebné).

Herní pomůcky

I když lze Jeskyně a draky hrát jen s tužkou, papíry a kostkami, většina skupin používá i další pomůcky. Jaké přesně se liší skupinu od skupiny a hodně to záleží na konkrétním obsahu a stylu hry. Většinu herních pomůcek lze improvizovat, ale můžeš si je i koupit (zpravidla na stejných místech, kde se prodávají JaD samotné nebo alespoň JaD sady kostek).

Poznámky

Základními herními pomůckami jsou poznámky ke hře. Hráči a PH si často vedou vlastní poznámky, ale některé typy poznámek je praktičtější vést společně.

Důležité jsou poznámky o herních událostech a časové ose. Tedy v podstatě zápis ze hry. Nemusí jít o nic extra podrobného – často stačí bodový seznam toho nejdůležitějšího, co se událo. Na druhou stranu je dobré, pokud z poznámky dokážeš i po měsíci či ještě později pochopit, co měla znamenat. Pokud máš literární sklony či jen zájem dát odehrané hře hmatatelnější podobu, lze poznámky psát i jako herní artefakty (např. deník postavy), nebo dokonce jako povídky. Existují i skupiny, které literárně upravené zápisy svých her vydaly knižně. Bez ohledu na formu, zápis ze hry není jen užitečná pomůcka, ale po letech i hezká upomínka na hry, které jste už ukončili.

Velmi užitečné bývá vést přehled postav, které se ve hře objevily – a to jak těch významných, tak těch náhodných. Můžeš si je psát jen tak na papír nebo do dokumentu, ale můžete používat i sofistikovanější metody – např. kartičky seskupené podle míst či organizací nebo myšlenkové mapy. Obojí lze dělat jak na papíře, tak v online nástrojích.

Podobně se vyplatí vést i seznam všeho ostatního, co je ve vaší hře významné – ať už to jsou fyzická místa, organizace, magické předměty, nebo cokoliv jiného.

Mapy

Při hraní JaD vždy dojde na kreslení mapy – i kdyby šlo jen o zběžný náčrtek ujasňující podobu prostoru, nebo toho, kdo kde vlastně stojí. Rozlišujeme dva typy map – mapy světa a mapy míst.

Mapy světa

Mapy světa ukazují, jak vypadá herní svět nebo některé jeho rozsáhlejší části (např. města). Existují ve dvou základních formách: orientační a hexové.

Orientační mapy světa má PH většinou připravené a Hráčům je předává. Pro hru je důležité, aby na nich byla poznat alespoň orientační vzdálenost a základní typ terénu (kopce, lesy, pláně atp.). Na mapách měst je důležité rozlišit čtvrtě a významné lokality jako náměstí, brány, paláce a důležité domy, mosty atp. Dobrá mapa není úplně podrobná a ponechává určitou volnost v posouzení vzdáleností a drobná bílá místa, kam můžou později v průběhu hry zapadnout nové zajímavé lokality. Většina her si vystačí jen s orientačními mapami. Mapy kreslené v ruce se vyplatí seskenovat nebo alespoň vyfotit pro případ nehody, ztráty nebo zapomenutí.

Pokud máte hezkou mapu světa, na kterou byste chtěli kreslit, aniž byste ji zničili, můžete si ji zalaminovat. Pokud nemáš laminovačku po ruce ve škole, DDM nebo v práci, můžeš si zajít do nejbližšího copycentra. Pro kreslení na zalaminovanou mapu je nejlepší používat fixy na tabuli, které koupíš v každém papírnictví.

Hexové mapy světa se kreslí do hexové (šestiúhelníkové) mřížky a používají se ve hrách, které kladou důraz na zdroje (jídlo, zásoby, pravidla pro Nosnost, cestovní rychlost atd.) a rizika cestování (náhodná setkání s netvory či nepřáteli, extrémní počasí atp.) nebo ve hrách, v nichž hraje velkou roli průzkum neznámého území. Každý hex má přiřazen typ terénu, který v něm převažuje nebo je nejvýznamnější (kopce, lesy). Přítomnost významných lokací na hexu (města, hrady, mosty atp.) se značí symbolickým obrázkem popř. ikonou (hvězdička, puntík, čtvereček atp.). Pokud postavy putují zcela neznámým územím, můžou mít Hráči prázdný papír s hexovou mřížkou, který si vyplňují dle instrukcí PH s tím, jak danou část světa postupně objevují.

Velikost hexů se odvíjí od účelu mapy a oblasti, kterou mapa popisuje – mapa pro průzkum nového kontinentu bude mít hexy větší, než mapa reprezentující džungli a bažiny na hranici lidského osídlení. Při volbě velikosti hexů je dobré ignorovat kulaté hodnoty (např. 1 nebo 5 mil), ale přizpůsobit se herním potřebám (např. vzdálenost, kterou postavy běžně urazí za čtvrt dne, den nebo týden).

Mapy míst

Mapy míst lze rozdělit na herní mapy a fikční mapy.

Herní mapy slouží pro snadnou komunikaci hráčů při hře a zpravidla je kreslí PH. Herní mapy můžou být v závislosti na momentální potřebě jen rychlé orientační náčrtky pro srovnání představy o podobě prostoru, nebo může jít o podrobné mapy kreslené na čtverečkovaný papír pro odehrání taktického souboje ovlivněného vzájemným postavením a prvky okolního prostředí. Podoba a podrobnost herní mapy, kterou zrovna potřebujete, souvisí i s mírou využívání dramatických nebo konkrétních jednotek vzdálenosti a času (viz Pohyb a čas v 8. kapitole: Hraní hry, strana 251). Herní mapy se nesnaž kreslit ve větším než minimálním potřebném detailu – byla by to zbytečná ztráta času a zpomalení hry uprostřed akční scény.

Pokud ve hře používáte herní mapy častěji, může se vám vyplatit koupit smývatelnou mapu (někdy také „soubojovou podložku" či v originále „reversible battlemap") nebo mapové dlaždice („map tiles"). Smývatelná mapa je velká, kůži podobná srolovatelná podložka se čtverci na jedné a hexy na druhé straně, na niž lze bez obav kreslit fixy na tabuli. Čistit ji doporučujeme papírovými utěrkami a kuchyňským odmašťovacím čističem nebo čističem na okna. Mapové dlaždice umožňují skládat mapu za pomoci předpřipravených dílů (trochu jako puzzle). Existuje mnoho různých sad, které jsou obvykle i potištěny čtvercovou sítí. Vyrábí se k nim i 3D modely terénů. Čtverce u map i dlaždic mají standardní velikost odpovídající velikosti běžných RPG figurek.

Fikční mapy se používají při průzkumu rozsáhlejších neznámých lokalit a jde o reprezentaci mapy, kterou si kreslí samy postavy – nebo kterou si alespoň snaží udržet v paměti. Pokud některá z postav mapu skutečně kreslí, tak ji to samozřejmě omezuje v tom, co drží v rukou, popřípadě ji to může i zdržovat. Fikční mapy se tradičně používají u průzkumu podzemí nebo rozsáhlých staveb. Tyto mapy může pro jednoduchost v rychlosti črtat PH s tím, jak postavy postupují (nebo je Hráčům předat, pokud je postavy koupí, naleznou či dostanou), ale pro mnoho Hráčů je zábavnější, když si mapu kreslí sami podle popisu PH.

Pokud mapu kreslíš podle popisu PH, nesnaž se zachytit vše přesně. Trvalo by to dlouho, nemělo by to velký herní přínos a ani by to nebylo věrné tomu, jak postavy samy okolní prostor vnímají. Zvaž jednodušší reprezentaci popisů PH: náčrtky prostoru od oka s chodbami reprezentovanými pouhou čarou.

Pro postupné odhalování mapy (ať už herní, či fikční) lze použít více technik – doporučujeme použít takovou, která není zranitelná náhlým fouknutím či drcnutím: např. přebarvení mapy smývatelnou černou fixou (po zalaminování nebo vložení do igelitového obalu), kterou poté odmazáváš, je určitě lepší než snaha zasypat mapu solí a odhrabávat ji štětečkem nebo ji zakrývat natrhanými papírky. Pokud nemáte koupené dlaždice (viz Herní mapy výše), může PH mapu i rozstříhat a při hře pak skládat k sobě. Pokud používáte elektronické mapy (na monitoru nebo projektoru), zvaž použití softwaru, který umožňuje kreslit ve vrstvách – mapu pak můžeš odhalovat prostě tím, že odmazáváš horní černou vrstvu.

Figurky a žetony

Figurky jsou tradiční pomůckou. Čistě fakticky bohatě poslouží figurky z Člověče, nezlob se! nebo jiné podobné hry popř. kostky různých velikostí a barev (jen pozor, ať se nepletou s kostkami, kterými házíte). Můžeš si ale pořídit i figurky přímo pro JaD (resp. 5E nebo fantasy RPG obecně – nebo Wargamingové figurky, zejména pokud tě baví modelářství či barvení), které mají i okrasnou a sběratelskou hodnotu.

Četnost použití figurek ve hře je přímo závislá na tom, jak moc při hraní používáte podrobné herní mapy a jak moc používáte konkrétní vzdáleností (viz Pohyb a čas v 8. kapitole: Hraní hry, strana 252).

Podobně jako figurky můžou velmi dobře posloužit i žetony – a to jako doplněk k figurkám i samostatně. Opět je snadné si je vyrobit, ale můžeš si koupit hotové sady. Kromě rozmístění a sledování pozice postav lze žetony používat k označení stavů, k pořadí Iniciativy, k zobrazení účinků kouzel a k mnoha dalším věcem. Lze koupit i specializované žetony přímo pro hraní RPG obecně nebo 5E konkrétně.

Obrázky a ilustrace

Popisy jsou výborné – ale obrázek je občas to pravé k podnícení představivosti a pomáhá věci vtisknout do paměti. Obrázků je plný internet, ale vůbec se nemusíš bát nakreslit vlastní – a to ani když neumíš kreslit. V JaD nejde o řemeslné umění, ale schopnost předat ostatním lépe svou představu. Uvidíš, že ostatní tvé obrázky ocení, i když budou velmi jednoduché a třeba ani ne zcela přesné – a to nejen u obrázků věcí a míst, ale i u obrázků lidí.

Obrázky jsou tradičně pomůckou PH, ale mnohdy s nimi pracují i Hráči – například podobiznami svých postav nebo kresbou věcí, které je ve hře zaujaly.

Hráčské pomůcky

Základní Hráčskou pomůckou je vytištěná karta postavy. Kromě té lze ale mít i spoustu jiných pomůcek, jako například tahák s důležitými pravidly nebo soupis kouzel.

Mnoho Hráčů kouzlících postav preferuje mít svá kouzla zapsána na kartičkách spíše než na listu papíru. Snáze si z nich pak tvoří přehledné Knihy kouzel a seznamy Připravených kouzel. Na internetu najdeš spoustu oficiálních, i hráči vytvořených, karet kouzel k vytištění i s obrázky a popisy – a to i v češtině.

Podobně jako karty kouzel lze najít i karty různých předmětů vybavení. Ty se velmi dobře používají dohromady s Řádkovým systémem Naložení a nosnosti z JaD.

Stranou poznámek a kartiček (a případně figurek své postavy) má mnoho hráčů rádo pomůcky pro házení kostkami. Vlastní sadu kostek považuje mnoho hráčů za základní výbavu, koupit lze ale i házecí kalíšky či „věže" a popř. stylové házecí podložky (které brání rozkutálení kostek na všechny strany). A hezký váček na kostky se také neztratí.

Hodně dobrý nápad je proložit tuto knihu záložkami na všech místech, která chceš mít možnost při hře rychle nalistovat. Záložky pro Stupně kouzel nebo konkrétní kouzla, záložky vedoucí na stránku s Povoláním tvé postavy atp.

PH může ocenit zástěnu. Lze si ji vyrobit z kartonu nebo si nějakou koupit. Prodávané zástěny mívají ze strany Hráčů hezký obrázek a ze strany PH přehledy důležitých pravidel, hodů, tabulek atp. Zástěna umožňuje PH snadno skrýt své poznámky (např. mapy, zápis nepřátel atp.) před Hráči a přitom je mít stále na očích. Umožňuje také snadno házet případné skryté hody (viz rámeček o Tajných hodech u popisu Obratnosti (Nenápadnosti) v 8. kapitole, strana 242). Na druhou stranu vytváří zástěna také bariéru mezi PH a Hráči, kvůli čemuž ji mnoho PH raději nepoužívá.

Atmosférické doplňky

Mnohé skupiny rády hrají v prostředí, které podporuje atmosféru jejich vyprávění. Pokud máš stálé místo na hraní (pokoj, sklep či půdu, chatu atp.), můžeš ho chtít patřičně vyzdobit. Základem může být prosté zatemnění závěsy či žaluziemi. Preferovaná nebo možná úprava místa na hraní se liší skupinu od skupiny. Velké plakáty s obrazy či mapami světa se můžou hodit stejně, jako drobná lebka se svíčkou umístěná uprostřed stolu.

Některé atmosférické doplňky lze zakoupit v herních obchodech, ale spíše se budeš chtít poohlédnout na místech jako jsou obchody s esoterikou nebo obchody s uměleckou tvorbou.

Hudba a zvuk

Hudba sice souvisí s atmosférou, ale zaslouží si vlastní nadpis. Hudba u hry je hodně individuální záležitost. Některé herní skupiny si hru bez ní nedokážou představit. Jiné hudba u hry vysloveně ruší. A mnoho jiných ji prostě moc neřeší. Určitě to je ale něco, co se vyplatí alespoň vyzkoušet. Hudba u hry se objevuje ve dvou podobách.

Jednodušší podobou je puštění atmosférické hudby na pozadí. Zde se hodí instrumentální hudba (beze zpěvu) nebo hudba, která není příliš výrazná. Mnoho skupin používá filmové či seriálové soundtracky. Můžeš si udělat i vlastní hudební mix. Používej hudbu, u níž nevadí, že poběží v několika smyčkách, nebo si připrav dostatečně dlouhý playlist, aby pokryl celé herní sezení.

Složitější je aktivní práce s hudbou, kdy v různých herních situacích měníš jak výběr hudby, tak třeba i její hlasitost. Můžeš tak mít tichou hudbu pro podkres rozhovorů a popisných momentů, napjatou hudbu pro momenty průzkumu a hlasitější akční soundtrack pro bojové scény. Pokud se vydáš touto cestou, měj vždy i nějaký neutrální výběr, který můžeš pustit, když se žádný jiný nehodí. Hudbu si předem roztřiď pro účely hry do samostatných playlistů, ať při hře už skutečně pouze přepínáš. Je dobré používat náhodné pořadí skladeb, jinak ti při přepnutí playlistu poběží vše znovu od začátku. A i když by se zdálo, že ideální skupinový DJ je PH, zvažte volbu někoho jiného – PH nemusí být nutně hudebně nejcitlivější člen skupiny, ale hlavně má při hře na práci i mnoho jiných věcí než ovládání hudebního výběru.

Hudbu lze používat nejen pro hru jako celek, ale i situačně. Mnoho skupin používá „úvodní znělku" své hry, aby si hráči dali najevo, že je konec úvodního kamarádského povídání a začíná hra. Pro efekt lze mít i dramatickou hudbu, která zazní vždy, když na scénu vstoupí hlavní protivník nebo typ monstra. Tímto způsobem lze používat i různé zvukové efekty – například při Seslání ikonického kouzla.

Pro hraní RPG vznikly předpřipravené playlisty a pro správu a řízení hudby a zvuků při hraní RPG vznikly i samostatné služby a mobilní aplikace. Rozhodně se vyplatí se porozhlédnout.

Digitální a online nástroje

Dnes lze kolem hraní digitalizovat v podstatě vše. Digitalizace poznámek má výhodu ve snadném sdílení a dostupnosti. Podobně lze mít postavy zapsané v dokumentu nebo v aplikaci. Fotografie map popř. karet postav jsou nejsnazší způsob ochrany před ztrátou či zapomenutím. Pravidla jsou k nalezení online, což usnadňuje rychlé vyhledávání. Online nebo pomocí appek lze i házet kostkami. Pokud máš promítačku nebo velkou televizi, můžeš je používat pro zobrazování map a obrázků.

Určitě máš spoustu vlastních oblíbených služeb – případně snadno najdeš takové, které zrovna budeš potřebovat. Pokud chceš inspiraci nebo radu, podívej se nebo napiš na weby či sociální sítě Jeskyní a draků nebo na komunitní portál – tipy, rady a zkušenosti, které tam dostaneš, budou určitě aktuálnější, než to, co bylo v minulosti vytištěno na tyto stránky.

Pro sdílení materiálů ke hře je dobré založit si společný prostor s trochu trvalejším charakterem, než mají skupiny na sociálních sítích, v nichž se přílohy časem smažou nebo se později těžko dohledají. Cloudová úložiště (různé – disky, – boxy atp.) můžou dobře posloužit a jejich další výhodou je, že umí ukládat data i z mnoha dalších aplikací, které můžeš pro hru používat (např. pro tvorbu myšlenkových map atp.).

Elektronizace má i určité nevýhody. Mimo dobrý signál (ve sklepě, na chatě) nemusí být materiály dostupné. Elektronika u hry může rušit nebo odvádět pozornost od samotné hry. A v neposlední řadě někteří hráči preferují hru bez elektroniky z čistě atmosférických důvodů. O tom, co chcete mít u hry fyzicky a co digitálně, se vyplatí si promluvit s ostatními.

Hraní online

Jak jsme zmínili už v Úvodu, i když je hraní Jeskyní a draků naživo silnější zážitek, lze hrát i virtuálně pomocí videohovorů. Zde je pár základních rad a doporučení.

S jakými odlišnostmi počítat

Zpomalení hry. Virtuální hra bývá oproti hře naživo pomalejší – podle vašeho herního stylu vám může odehrání stejné části příběhu trvat o polovinu déle nebo i více než dvakrát déle. Počítejte s tím, až budete plánovat délku a počet herních sezení.

Méně hraní rolí. Virtuální komunikace postrádá plynulost a vrstevnatost živé komunikace u stolu. Naráz může zpravidla mluvit pouze jeden člověk a předávání slova není zdaleka tak intuitivní. Kvůli tomu se ze hry vytratí mnoho drobné charakterizace, která při živé hře probíhá v rámci vzájemného doplňování, zběžných komentářů, mumlání, diskuse na pozadí atp. Tuto skutečnost je dobré kompenzovat tím, že některé momenty nebo i celé scény věnuješ pouze postavám a jejich osobním reakcím na dění nebo vzájemným interakcím.

Upadající pozornost. Při živé hře jste všichni spolu a bavíte se navzájem. Při virtuální hře je vzájemná komunikace omezenější a rozptýlení je jen jedno kliknutí daleko. Pro udržení pozornosti u virtuální hry si mnoho Hráčů pomáhá druhotnou, nenáročnou činností, kterou zabavuje sebe a své ruce, když jejich pozornost při hře upadá – modelování, kreslení nebo pletení jsou typické příklady takových činností. Zkus se vyhnout činnostem, které by zcela zaměstnaly tvou pozornost (jako např. programování) nebo by tě odvedly daleko od hry a interakce se spoluhráči (prohlížení a interakce na sociálních sítích atp.).

Potřebná technika

Zaprvé a především – všichni potřebujete hlavně dobré mikrofony. Ideálně na herních sluchátkách nebo takové, do nichž není potřeba mluvit zpříma. I když máš možnost mít zvuk z reproduktorů, počítej s tím, že v závislosti na mnoha věcech může být i tak nutné hrát se sluchátky (např. kvůli zpětné vazbě nebo ozvěně).

Video není kriticky nutné, ale pokud ho zvládne tvůj internet, velmi ho doporučujeme – a to bez ohledu na kvalitu. Možnost vidět ostatní nejenže zlepšuje komunikaci, ale usnadňuje i držení pozornosti na hru jako takovou. Pokud nemáš po ruce vhodnou webkameru, vyplatí se ji pro hraní pořídit nebo použít mobilní telefon (přímo nebo skrze webkamerovou appku).

Pokud máš možnost využít dva monitory, udělej to. Nejsnazší je připojit k počítači televizi, ale dobře poslouží i druhý samostatný přístroj (např. tablet). Dva monitory ti umožní mít zapnutou „herní plochu" a přitom dál pozorovat videa ostatních hráčů, popř. můžeš mít dvě herní plochy naráz (např. sdílenou online plochu a k ní otevřená pravidla v PDF atp.).

Programy a služby

Při výběru videokonferenční služby se vyplatí nebrat hned první, kterou máš po ruce, i když ti třeba pro běžné hovory slouží dobře. Hraní je náročnější než běžný videohovor a vyplatí se vyzkoušet několik různých možností – a to i s ohledem na jejich dodatečné funkce, jako je zejména odstínění zvuků z pozadí, textový chat, sdílení plochy, přímo ve službě vložená možnost črtání obrázků atp.

Pokud nepoužíváš virtuální herní stůl (viz níže), je velmi užitečné mít po ruce program, který umožní rychlé kreslení, zejména map a náčrtků. Může jít o offline program, který ostatním nasdílíš, ale pro mnoho situací může být dobré mít k ruce online program, do nějž můžou kreslit všichni naráz.

Fakt, že všichni sedí před monitorem, může hodně zvýšit hodnotu obrázků. I když nejspíš budeš chtít ukazovat obrázky pomocí sdílené obrazovky, vyplatí se je dávat i do společného herního úložiště, tak aby je Hráči případně mohli sami najít, když by se na ně chtěli podívat znovu.

Virtuální herní stoly

Pro virtuální hraní existují speciální online služby nazývané „virtuální herní stoly" („virtual tabletops" nebo „VTT"). Tyto nabízí propojení mnoha herních funkcí, od sdílení interaktivních herních map přes ukládání údajů o hře a o postavách až po provádění herních úkonů – a to nejen házení kostkami, ale např. i vyhodnocování hodů nebo zobrazení Dosahů kouzel na mapě s výběrem Cílů a mnoho dalšího. Fanoušci 5E přeložili rozhraní a obsah několika virtuálních herních stolů, určených nejen pro 5E, do češtiny.

Virtuální herní stoly občas nabízí vlastní funkce videokonferencí. Bohužel, ne všechny jsou na dobré úrovni, a to zejména v neplacených verzích služeb. Používání virtuálního herního stolu v kombinaci se specializovanou videokonferenční službou je mnohdy výrazně lepší řešení.

Virtuální herní stoly jsou výhodné zejména pro skupiny, které využívají hodně herních map, konkrétní vzdálenosti a čas (viz sekce Pohyb a čas v 8. kapitole, strana 252) a hrají velmi akční hru s taktickými souboji, průzkumem podzemí atp. Pro skupiny, které hrají spíše opačným stylem, v němž převažuje vyprávění, užívání převážně dramatické vzdálenosti a času, a především popisné hraní akčních scén, může mít virtuální herní stůl i nevýhody – např. stahuje pozornost od videa ostatních hráčů a od fantazie a vyprávění ke svým ovládacím prvkům a do map a dokumentů zanesenému obsahu. Virtuální herní stůl se určitě vyplatí zkusit – ale pokud v jeho používání nevidíte zřejmý přínos, tak se do něj nenuťte.

Fyzické pomůcky při online hraní

Ne vše musíš mít elektronicky! Naše zkušenost je, že i u virtuální hry se mnohdy vyplatí obklopit se fyzickými herními artefakty – mít papírovou kartu postavy, házet fyzickými kostkami, psát si poznámky fixou do bloku atp. Virtuální hraní klade mnohdy vyšší nároky na pozornost – jak kvůli ztížené komunikaci, tak protože mnoho jiných věcí je jen jedno kliknutí či tapnutí daleko. Fyzické artefakty pomáhají držet pozornost u hry – nebo ji ke hře snáze vracet. A navíc mohou posílit herní atmosféru a zlepšit tvůj herní zážitek.

Streaming a nahrávání

Možná tě napadne, že když už hraješ online, můžeš vlastní hru rovnou nahrávat a sdílet pro kamarády a zbytek internetu. Bezpochyby můžeš! Taková hra má nicméně o něco vyšší nároky (na techniku, připojení a software) a vyplatí se všechno pořádně otestovat, než to rozjedete naostro.

Ještě než se streamováním začneš, zamysli se nad grafikou, vhodnými barvami, případným logem hry atp. Nejspíš budeš chtít mít připravených několik různých rozložení obrazovky pro různé herní situace (boje, roleplaying, sdílení obrázků atp.).

Podobně jako lze streamovat online hru, lze i natočit a pak nahrát na internet běžnou živou hru. Na to dnes ani nepotřebuješ žádné zvláštní vybavení – bohatě na to stačí obyčejný telefon s běžným stativem, nabíjením a dostatečnou pamětí. Bude to nicméně vyžadovat speciální uspořádání herního prostoru (aby byli všichni v záběru atp.). Lepší je nahrávat obraz na více telefonů či kamer (osvědčilo se jednou kamerou zabírat samostatně PH a dalšími dvěma kamerami Hráče) a pro nahrávání zvuku si pořídit lepší všesměrový mikrofon a možná jeden speciálně pro PH). Pokud chceš, aby byla nahrávka co nejatraktivnější i pro ostatní, budeš do jejího zpracování nejspíš muset investovat další úsilí – zejména do vyladění záběrů a zvuku a možná do prostříhání ke zlepšení tempa a očištění o různé, pro cizího diváka nezajímavé, rozhovory, momenty a možná i celé pasáže.

Tohle jsou jen ty úplně nejobecnější rady, abychom ti dali nějakou základní představu. Ani streaming virtuální hry, ani nahrávání živé hry nejsou extra těžké, ale než se do nich pustíš, najdi si čas podívat se, jak to dělají ostatní, a najdi si u nich a na komunitních portálech další podrobnější tipy a triky – ušetříš si spoustu zbytečného učení stylem pokus – omyl!