Bludička

Bludičky jsou zlomyslné, světélkující koule, které straší na osamělých místech a bojištích, spoutané ponurým osudem nebo černou magií, aby se pásly na strachu a zoufalství.

Naděje a zhouba. Bludičky vypadají jako houpající se lucerna, která svítí v dálce, i když mohou dle libosti měnit barvu, nebo úplně zhasnout. Když bludičky aktivují svá světla, nabízí naději a náznak bezpečí tvorům, kteří je následují. Bludičky lákají neopatrné tvory do jam tekutého písku, doupat nestvůr a na jiná nebezpečná místa, aby se mohly napást na utrpení své kořisti a veselit se z jejích umírajících výkřiků. Zlá bytost, která padne za oběť bludičce, se může sama stát bludičkou. Její bídná duše se vznáší nad svým bezvládným tělem jako mihotavý plamen.

Propadnutí beznaději. Bludičky jsou duše zlých bytostí, které zahynuly v mukách či bídě, když putovaly opuštěnými zeměmi prostoupenými mocnou magií. Bludičkám se daří v bahnitých mokřinách a na bojištích plných kostí, kde doléhá tísnivá váha zármutku ještě tíživěji než přízemní mlha a kouř. Bludičky, uvězněné na těchto bezútěšných místech ztracené naděje a paměti, lákají ostatní tvory vstříc chmurnému osudu a pasou se na jejich trápení.

Agenti zla. Bludičky málokdy mluví, ale když mluví, jejich hlasy zní jako slabé, vzdálené šeptání. V bídných doménách, kde straší, občas utváří symbiotické vztahy se zkaženými sousedy. Ježibaby, óni, černí draci a zlí kultisté spolupracují s bludičkami, aby přitáhly tvory do přepadení ze zálohy. Když zlí spojenci bludiček obklíčí a zabijí tvory, bludičky se nad nimi vznáší, pijí agónii posledního dechu a vychutnávají si ten pocit, jak z tvorových očí vyhasíná světlo života.

Nemrtvá povaha. Bludička nepotřebuje dýchat, pít ani spát.