Gryk

Červovitý gryk vyčkává schovaný, splývající se skalnatým povrchem jeskyní, ve kterých pobývá. Jen když se přiblíží kořist, vztyčí se, dá najevo svůj hlad rozevřením čtyř ostnatých chapadel a klovne zobákem.

Pasivní predátoři. Gryci loví zřídka. Místo toho vláčí svá pružná těla na místa, kde pravidelně prochází tvorové. Skrývají se mimo dohled mezi kamenitými úlomky a štěrkem, zalézají do nor, děr či štěrbin, vylézají na římsy, nebo se obtáčí kolem stalaktitů, ze kterých se spouští na nic netušící kořist. Gryk žere prakticky cokoliv, co se hýbe, kromě ostatních gryků. Zacílí nejbližší kořist, uchvátí spadeného tvora chapadly a odtáhne si ho sníst o samotě.

Toulaví útočníci ze zálohy. Gryci setrvávají v oblasti, dokud se nesmrsknou zásoby potravy, zpravidla kvůli tomu, že si vnímající tvorové uvědomí jejich přítomnost a naplánují alternativní trasy kolem jejich doupat. Když je v Temných říších kořist roztroušená, putují gryci na povrch, kde loví v divočině, číhají na stromech či skalních římsách. Smečku gryků často vede nejlépe živený jedinec, přerostlý alfasamec, kolem něhož se ostatní shromažďují.

Kořist ze zabíjení. Časem se v doupatech gryků nastřádá odhozené jmění z inteligentních kořistí a zkušení průvodci vědí, jak je najít. Průzkumníci Temných říší někdy uzavírají trasy vedoucí do doupat gryků, aby je vyhladověli a pak se zmocnili bohatství po obětech těchto ohavných tvorů.